Když jsme před lety vstupovali do EU, snili jsme, a bylo nám to i slibováno, že budeme moci volně cestovat, pracovat a studovat po celé Evropě. Vždyť přece na volném pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu je celá Unie postavena.
A dokonce jsme se toho všeho po několika letech přechodných opatření i dočkali. Dnes se z nás ale opět stávají občané druhé kategorie. Jestliže je cílem Francouzů destrukce EU a odstranění volného obchodu jako jedné z největších výhod, tak to vzali za správný konec.
O co jde?
V uplynulých dnes jsme totiž mohli zaznamenat šikanování českých řidičů kamionů francouzskými a německými úřady. Pokutují je za to, že berou příliš nízkou mzdu. Ano, dostanou pokutu, protože berou příliš nízkou mzdu. A ve Francii si na naše řidiče a firmy přichystali i další libůstky.
Měli by se zaregistrovat do francouzského systému. Najít si v zemi, tj. zaplatit si, odpovědného frankofonního zástupce se sídlem ve Francii nebo mít v kabinách pracovní smlouvu přeloženou do francouzštiny a také přeloženou kolektivní smlouvu.
Proč to je?
Podnikat ve Francii je složité. Vliv odborů obrovský. Konkurenceschopnost země nízká. Potvrzuje to i index ekonomické svobody, podle kterého je v rámci Evropské unie méně ekonomické svobody jen v Itálii, Slovinsku, Řecku a Chorvatsku.
Když to mají podnikatelé a zaměstnanci těžké, tak bychom jim měli pomoct. Snížit administrativní zátěž, zjednodušit a snížit daně, zvýšit pružnost trhu práce. Když jste ale Francouz, zachováte se evidentně podle hesla „ať ti chcípne koza“ a začnete svůj rigidní polosocialistický trh chránit před konkurencí.
Na místo zjednodušení podmínek,podmínky pro podnikání, než jaké nabízí Francie, nebo že mají komparativní výhodu v podobě nižších nákladů na zaměstnance.
Co s tím?
První možností je doufat v zásah Evropské komise, to je ale utopie, že by se pan Juncker a jeho komisaři odhodlali jít proti svým přátelům z Francie a Německa. Navíc česká vláda se v poslední době snaží podnikání ztížit, a ne ulehčit.
Přesto bychom neměli jenom sedět a čekat, s čím „EU soudruzi“ zase přijdou, ale měli bychom my, s námi celý Visegrad a další země postižené francouzsko-německými ochranářskými opatřeními, tlačit na Evropskou komisi, aby neomezovala jednu z posledních výhod Evropské unie. Protože když volný obchod padne, zůstane jen evropská byrokracie, a to bude poslední hřebíček do rakve EU.
No, a když se nám spolek jménem Evropská unie nepodaří reformovat, tak bychom se měli začít připravovat na život po EU.
