Dotacemi ke světlým zítřkům

Minulý týden jsme mohli v médiích zaznamenat pokračování příběhu o pádu olšanské farmy Bolka Polívky. Ostatně média se právě zmařeným dotacím věnují pravidelně. 

Tu někdo udělá banální chybu a peníze musí vracet. Ondy se peníze vynakládají na zjevně nesmyslné projekty, jako například na rozhlednu, ze které není nic vidět. No a někdy peníze prostě někdo ukradne.

Navzdory tomu, že všechny tyhle problémy znějí různě, jedna věc je spojuje. Jsou produktem víry, že zdravou a dobře fungující ekonomiku lze založit na dotacích. Tahle představa v zásadě říká: „Lidi se rozhodují špatně a trh nefunguje, proto musíme nastoupit my, osvícení úředníci a politici a musíme ekonomiku začít řídit nebo alespoň usměrňovat.“ Je ale důležité si uvědomit, že každá dotace soukromého podnikatele automaticky diskriminuje ostatní podnikatele, kteří podnikají bez dotací.

Dotace ničí ekonomiku

Kritici Evropské unie v tomto ohledu správně poukazují na podobnost tohoto druhu myšlení s tím, s čím máme, bohužel, více než bohaté zkušenosti z dob centrálního plánování a RVHP. Z pohledu čerpačů dotací se pak nejedná o nic menšího, než o uskutečňování dětského snu, že pečení holubi jim začnou sami lítat do huby.

Tak vzniká ekonomika, ve které už nerozhoduje píle, podnikavost a ochota jít s kůží na trh. O úspěchu v logice dotační ekonomiky už nemá rozhodovat práce ve prospěch zákazníků, ale práce ve prospěch úředníků. Už nemají vítězit ti, kteří nabízejí svým zákazníkům lepší služby a zboží za méně peněz, ale ti, kdo umí lépe napsat žádost o dotaci, nebo v horším případě více podplatit státního úředníka.

V takové ekonomice investice nesměřují do oblastí, ve kterých by to dávalo ekonomicky největší smysl, ale tam, kde se je plánovači skrze dotace rozhodnou nasměrovat. Je to logické, kam byste investovali peníze vy sami? Do oblasti, kde vám nikdo nepřidá ani korunu, nebo tam, kde za každou vynaloženou korunu dostanete čtyři?

Už Adam Smith to věděl

Nerad bych byl špatně pochopen. V ekonomice samozřejmě existují oblasti, ve kterých jsou státní investice nepostradatelné, to ostatně věděl už zakladatel moderní ekonomie a tvůrce konceptu neviditelné ruky trhu Adam Smith. Těmito oblastmi ale není výroba ani poskytování služeb, které bez problémů zvládá poskytovat trh.

Stát by měl investovat do vzdělání a do věcí, ze kterých máme prospěch všichni, ne jen hrstky dotačních čerpačů. Peníze z Evropských fondů by tak měly směřovat především do rozvoje dopravní infrastruktury, elektronizace státní správy, která povede ke snížení byrokracie, a do vzdělání včetně rekvalifikačních kurzů a dalšího vzdělávání, které by měly sloužit lidem k tomu, aby, například i v pozdním věku, mohli najít uplatnění na trhu práce.

Pokud se toto nezmění, budeme i nadále číst o nesmyslných projektech, korupci, klientelismu a neefektivitě. V konečném důsledku se tak zmařené dotace promění ve zmařenou příležitost, protože dotační pramen z Evropské unie jednou nevyhnutelně vyschne.  

Jestliže chceme podpořit soukromé podnikání, tak nastavme rovné podmínky všem, snižme daně, zjednodušme podnikatelské prostředí a odstraňme nesmyslnou byrokracii, která nic nepřináší a jen zdržuje od práce.