Minimální euromzda - další šílenost z Bruselu

Nepoučí se a nepoučí. Mnozí sice doufali, že Brexit bude tím, co přinutí Evropskou unii zamyslet se nad svým fungováním a pokusí se o reformu, ale opak je pravdou.

Rozruch po britském referendu ještě ani neutichl a Evropská komise přišla s dalším „báječným“ návrhem. Bohužel nejde o řešení uprchlické krize, nebo teroristické hrozby, ale o další zbytečné nařízení, které naprosto nerespektuje rozdílnost ekonomik a suverenitu jednotlivých členských států. Jde o návrh na povinnou minimální mzdu pro zaměstnance, kteří jsou pracovně vysíláni do jiných zemí. V praxi to znamená, že by například čeští zaměstnanci vyslaní do Německa na služební cestu (nebo např. řidiči kamionů) měli brát alespoň německou minimální mzdu, tedy osm a půl eura na hodinu.

Německo-francouzská lobby

Euromzda je dalším klasickým příkladem toho, že malé státy nemají v EU zastání a celé směřování Evropské unie je řízeno především zájmy Německa a Francie. Hlavně Paříž je známá svou agresivní ochranou vlastního trhu. Západní země se zkrátka snaží chránit si svůj vlastní trh před levnými pracovníky z východu, kteří jsou ochotni vykonávat stejnou práci za daleko menší peníze.

Že si velká část firem z východu jednoduše nemůže dovolit platit svým zaměstnancům stejné peníze, jaké by dostávali třeba v Německu, na to už komise nehledí. Vzniklá situace je dalším důkazem, že EU na místo ochrany zájmů nás všech kope jen za největší hráče a nejsilnější lobby.

Minimální mzda poškozuje nejslabší

Špatně je i samotný koncept minimální mzdy. Ve své podstatě je jen dalším příkladem, kdy viditelná ruka státu zasahuje do věcí, které by měly být doménou neviditelné ruky trhu. Na první pohled je to sice hezké opatření. Každý, kdo pracuje, by měl mít adekvátní příjem. Ve svém důsledku ale vede vládou nařízená minimální mzda k vyšší nezaměstnanosti, obzvláště u nízkopříjmových skupin.

Výše mzdy vychází z mnoha specifických faktorů. Musí být dostatečně vysoká, aby za ni lidi chtěli pracovat, ale zároveň musí být podnikatelé a firmy schopni, s ohledem na svoje celkové výdaje a výnosy, ji ufinancovat. Prostě majitel malého pekařství na vesnici si stěží může dovolit zaplatit svému pomocníkovi 30 000 měsíčně, i když by třeba chtěl. Na takou mzdu (a odvody s ní spojené) zkrátka nevydělá.

I když si to odbory a různí socialisté nemyslím, tak cenu práce primárně určuje nabídka a poptávka. Podnikatel poptává pracovní sílu, a je ochoten za ni zaplatit určitou výši mzdy, a pracovník nabízející pracovní sílu, je za tuto mzdu ochoten pracovat. Pokud se jejich představy shodnou, vzniká pracovní smlouva. Z dlouhodobého hlediska tak na trhu práce, bez vnějších zásahů, dochází k rovnováze – to je právě ona zmíněná neviditelná ruka trhu.

Zvýšení nezaměstnanosti

Podnikatel zároveň porovnává nejvýhodnější alternativy, a v některých případech, právě z důvodu vyšších nákladů na zaměstnance, může docházet k substituci lidské práce stroji. Zaměstnat člověka se prostě nemusí vyplatit.

Místo většího blahobytu pro sociálně slabší, si tyto skupiny paradoxně pohorší. Poptávka po tomto druhu pracovní síly klesne a nezaměstnanost se zvýší. Ti, kteří by byli ochotni pracovat za nižší mzdu, se ocitnout na úřadech práce.

V každém případě je potřeba podobné návrhy,  které výrazně deformují vnitřní trh a podnikatelské prostředí, odmítnout. A je lhostejno, zda se jedná o "českou" minimální mzdu, nebo podobné diskriminační návrhy přicházející z Bruselu.

Vojtěch Kos